Dávejte pozor, kdo poslouchá

12. července 2013 v 21:58 | Anet
Povídka, kterou jsem měla rozepsanou strašně dlouhou dobu. Prostě nebyl čas. Škola, škola. Pak zas práce a večer za kamarádama. Dneska mi odjela kamrádka k moři, tak jsem konečně měla chvilku času a dopsala to. Snad se vám to bude líbit :D) Začínám rozpracovávat trošičku opomíjené postavy z HP :)
A o čem je vlastně povídka? O lásce jedné matky, kterou byste nečekali, o chladu otce, který byl vždy zjevný, a statečnosti tam, kde by ji málokdo hledal. A nakonec i poučení ať dáváte pozor, kdo poslouchá. Občas totiž ten někdo může pěkně pokazit plány... Pěkné čtení, pěkný den. :)


*


"Vrátí se do Bradavic," řekl Lucius. Narcisa po celou dobu jejich rozhovoru sledovala, jak v krbu pomalu uhasíná oheň, když však uslyšela manželovala poslední slova, strnula. Na čele se jí objevily drobné vrásky, jak se zamračila.
"Nejsem si jistá, že to byl dobrý nápad. Měli jsme se toho zbavit už po jeho pádu," odpověděla mu, stále se na něj však nepodívala. Oči měla pevně zabodnuté do několika posledních skomírajících plamenů. Byla pevně odhodlaná, nedat na sobě znát, jak moc se jí to všechno příčilo.
"Už je to vyřízené," prohlásil nezůčastněně, jakoby ani nic neřekla.
Popravdě řečeno, Lucius Malfoy byl na sebe náramně pyšný. Dnes se mu v Příčné ulici podařilo, přidat deník té holce do košíku. Pokud ta knížka opravdu dokázala probudit Zmijozelova dědice, všechny útoky padnou na její rodinu. A pro Weasleyovi jako pro zastánce mudlovských šmejdů to bude smrtelná rána. Weasleyho vyhodí z práce. Možná ne přímo, pokud nenajdou důkazy o úmyslu. Ovšem nakonec ho stejně vyrazí za nějakou drobnost. Pokud by se postaral, aby se nějaké důkazy našli, skončil by v Azkabanu. Zavrtěl hlavou. Byl to lákavý nápad, ale moc riskantní. I tak bude riskovat, až bude vyhrožovat členům rady, aby Brumbála zbavili funkce. To plus vyhazov toho milovníka mudlů, mu bude stačit k naprostému uspokojení.
Po jeho posledních slovech se na něj Narcisa ohlédla. Protentokrát to byl však její manžel, kdo byl příliš daleko v myšlenkách. Nepatrně potřásla nad jeho pošetilostí hlavou. Protože to byla pošetilost.
Nikdy mu neodporovala. Když se přidal k Pánovi zla, řekla, že při něm bude stát. Koneckonců na to ji její rodina připravovala. Čistokrevný manžel s čistokrevnou rodinou. Všichni nenávidějící mudlly a mudlovské čaroděje stejně jako její vlastní rodina.
Jí jedinou to však nikdy nezajímalo. Starala se o sebe a svou rodinu. Všichni ostatní se mohli pozabíjet. Nikdy nesddílela zápal, nebo spíše nenávist, své sestry, Belly. Což byla jedna z věcí, které je zachránily. Časy se změnily. Pán zla padl. Před dvanácti lety. Smrtijedi a ostatní jeho následovníci byli buď mrtví, zavření, nebo se skrývali v nejšpinavějších částech kouzelnického světa. Tohle všechno už byla jen osobní pomsta. A ta je mohla zničit všechny. Celou její rodinu. To nemínila dopustit. Musela však postupovat opatrně. Jako vždycky když nesouhlasila s jeho rozhodnutím.
Neslyšně si povzdychla.
Její pozornost na chvíli upoutal domácí skřítek, který se s lusknutím objevil u krbu spolu s hromádkou dřeva, vznášejícím se před ním. Pustila ho z hlavy a obrátila se zpátky k nezřetelné siluetě jejího manžela.
Zezadu k němu přistoupila a zadívala se stejným směrem jako on.
Jemně namítla: "Nemůžeš vědět, co se stane. Následky můžou být.. rozsáhlejší než čekáš." Konečně se na ni podíval. Jeho obličej stejně jako její však neposkytl ani záblesk, toho co doopravdy cítil.
"Nás nemůže nic ohrozit," odpověděl. A přestože jeho tvář zůstávala stejně chladná, v jeho hlasu se zračil podtón vzteku. Narcisa se ale nenechala zastrašit. Ne když toho bylo v sázce tolik.
"Jede tam náš syn. Copak si zapomněl?!" zeptala se, narozdíl od Luciuse naprosto klidným hlasem.
"Nezapomněl. Draco je v bezpečí. Náš rod má naprosto čistou krevní linii. Nic ho neohrozí."
"Jak si můžeš být tak jistý? Před padesáti lety, toho netvora někdo řídil. Kdo tentokrát zajistí, že to nenapadne, koho bude chtít?" Tentokrát se nedokázala udržet. Jeho naprostá bezcitnost k vlastnímu synovi ji rozzuřila. Otázky se z ní valily, dřív než se stihla zastavit.
"Deník," odpověděl prostě.
"Ty svěříš život našeho dítěte deníku?" Cítila, jak se v ní rozlévá ledový vztek.
"Jak jsem řekl, je naprosto v bezpeží. Zemřou jenom mudlovští šmejdi. Stejně jako před padesáti lety, když ji otevřel" Narcisa už se chystala odseknout a začít se hádet, on však posměšně dodal: "A pokud vím, není tomu tak dlouho, co si říkala, že žádná tajemná komnata, ani netvor neexistuje."
Poté se otočil a odešel z místnosti. Narcisa ho po chvíli uklidńování následovala.
Ani jeden z nich si nevšiml skřítka, který vyslechl většinu z jejich rozhovoru.
Dobby ještě chvíli stál u krbu a podobně jako Narcisa hleděl do ohně a přemýšlel. Poté se rozhodl a s tichým lupnutím zmizel.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
OBLÍBENÉ

Vampire Academy
Black Magician Trilogy by Trudi Canavan
The Kingkiller Chronicle by Patrick Rothfuss
Harry Potter by J.K. Rowling
Inheritance by Christopher Paolini
The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Anita Blake by Laurell K. Hamilton
Kate Daniels by Ilona Andrews
Lux

A OSTATNÍ

Percy Jackson and the Olympians by Rick Riordan
Covenant by Jennifer L. Armentrout
Fallen by Lauren Kate
The Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
The Hunger Games by Suzanne Collins
House of Night by P.C. Cast & Kristin Cast
Hush, Hush by Becca Fitzpatrick
The Lord of the Rings by J.R.R. Tolkien
Evernight by Claudia Gray
Fifty Shades by E.L. James
Firelight by Sophie Jordon
Black Dagger Brotherhood
Mercedes Thompson by Patricia Briggs
Shadow Falls by C.C. Hunter








"Je to síla vlastního přesvědčení, která rozhoduje o úspěchu a ne počet následovníků," R. Lupin