Sloh. práce

27. března 2013 v 21:44 | Anet
Nedávno jsme měli ve slohu úkol- sloh. práce na téma Hasiči, nezodpovědné zacházení s ohněm atd... ;) Tak to tu máte :D)

(Trošičku delší :D)

Probuzení
"Dáš si ještě?" zeptal se mě někdo, koho jsem nebyla schopna pořádně rozeznat. Zavrtěla jsem hlavou. Už jsem měla dost. Otočila jsem se a dobelhala jsem se k pohovce, kam jsem si sedla. Přitom jsem musela odstrčit několik lidí. Nezdálo se, že to někdo vnímal, nebo že by to dokonce někomu vadilo.
Rozhlédla jsem se. Nedokázala jsem poznat, jestli někoho kolem mě znám. Všichni vypadali stejně. Holky oblečené do sukní a tílek, kluci džiny a volná trička. Jediné, co je odlišovalo, bylo pití v jejich rukou. Láhve, sklenky, štamprle.
Potřásla jsem hlavou ve snaze si ji vyčistit. Nezabralo to. Jediným výsledkem bylo ještě větší třeštění hlavy. Opřela jsem se o pohovku a zaklonila jsem hlavu. Zhluboka jsem se nadechla. Nos mi naplnil zápach potu, alkoholu, cigaret a něco, co podezřele připomínalo zvratky.
Rozkašlala jsem se. Pusu mi naplnila žluč a já se předklonila nad koberec, kam jsem ji vyplivla. Napadlo mě, že bych tu vážně nechtěla uklízet. Rozhodně ne celý barák. Zaplašila jsem nesmyslné myšlenky, které mě stejně nemusely zajímat.
Sebrala jsem síly, zvedla se z pohovky a zamířila jsem ke dveřím. Opět jsem se neobtěžovala s jakoukoliv slušností a lidi přede mnou jsem jen odstrkovala. Když jsem konečně uviděla východ, děkovala jsem bohu. Ještě než jsem otevřela dveře, rozeznala jsem na věšáku svoji koženou bundu a natáhla jsem ji na sebe. Pravou rukou jsem nahmatala kliku, rozrazila jsem dveře a vypotácela jsem se na zahradu.
Došla jsem až k tújím, které tvořily plot pozemku. U nich jsem padla na kolena a vyhodila jsem obsah svého žaludku. Znovu mi v puse zůstala pachuť žluče. Rukávem jsem si otřela pusu a vyškrábala jsem se na nohy. Dokolébala jsem se do koutu zahrady, který byl nejblíž silnici, která vedla mezi rodinnými domky. Tam jsem se zády opřela o kůru stromu a svezla jsem se na zadek.
Pomalu jsem se nadechovala čistého vzduchu. Z domu šla slyšet hudba, kupodivu jsem ji skoro nevnímala. Aniž jsem si to uvědomovala, pomalu jsem sklouzávala ke spánku. Pomyslela jsem si, že až se vzbudím, bude mě šíleně bolet za krkem.
Zdálo se, že sotva usnula, když mě probudil křik a houkání sirén. Otevřela jsem oči. Za ten zdánlivě krátký spánek se dům změnil v hořící peklo. Z baráku vybíhali ječící lidi, kteří, jak se zdálo, šokem aspoň trochu vystřízlivěli. Všichni běželi na cestu.
Jen pár metrů od plotu parkovala auta. Každé mělo na střeše červené blikající světlo. Hasiči. Okamžitě jsem odvrátila hlavu, ale přesto jsem musela několikrát zamrkat, abych přestala mít mžitky před očima.
Pravou rukou jsem se opřela o strom, zatímco levačka našla oporu u země. Díky opěrným bodům jsem se vyštrachala na nohy. Okamžitě mi začala třeštit hlava a bolet za krkem. Obojí jsem vytěsnila. Trocha bolesti byla oproti tomu, co se dělo přede mnou, nic.
Prolezla jsem skrz živý plot na cestu. Chtěla jsem jít rovnou k sanitkám, jenže mě zastavili policajti, kteří se snažili odehnat zvědavé sousedy. Přistoupila jsem k jedné ženské v uniformě, která se mi před očima trochu mlžila, a dřív než stačila něco namítnout, jsem vyhrkla: "Potřebuju doktora. Taky jsem byla v domě. Prolezla jsem živým plotem."
Policajtka se zamračila a mě napadlo, že jsem asi nepodala zrovna nejinteligentnější vysvětlení. Jenže dřív než jsem stačila něco dodat, si nejspíš spojila túje, hořící barák a můj vzhled- včetně větviček ve vlasech- a zvedla pásku.
Aniž bych jí věnovala další pohled, prošla jsem kolem ní rovnou k sanitkám. Byli tu jen tři. Ostatní už odjely a já mohla doufat, že moje nejlepší kamarádka nejela v bezvědomí v jedné z nich. U každé ze sanitek stálo nebo sedělo několik podnapilých a lehce šokovaných puberťáků, zabalených v dekách. Už když jsem se přiblížila k první sanitce, bylo mi jasné, že tam není. Viktoriiny zrzavé vlasy by už z dálky zářily jako maják. Jenže dřív než jsem stihla vyrazit k dalšímu autu, všiml si mě jeden mladý záchranář a chytl mě za ruku.
"Pojď dostaneš deku, možná nějaké léky a počkáš tu na rodiče." Jeho hlas měl očividně uklidňující účinek na všechny okolo. Mně přišlo, že se mnou mluví jako bych byla mentálně postižená. Vythrla jsem se mu a když mě znovu chytil, vztekle jsem zavrčela.
"Podívejte, mně nic není. Když začal požár, zvracela jsem na zahradě a mám pocit, že ve mně ještě něco zbylo, takže pokud nechcete moji snídani na vašich botách, tak mě pustíte."
Kluk nejspíš nebyl zvyklý, že by mu někdo vyhrožoval pozvracením a nepatrně uvolnil svůj stisk. Já jsem využila situace, vyškubla jsem se mu a pelášila k další sanitce. Ještě než jsem dokázala někoho rozeznat, uslyšela jsem, jak mě někdo volá.
"Sáro!"
Sotva jsem poznala Viktoriin hlas, uviděla jsem jí, jak sedí v sanitce, zatímco jí nějaký chlap potírá levé rameno mastí. Doběhla jsem k autu a nakoukla jsem dovnitř. Teď už jsem si byla jistá, že je to ona a usmála jsem se na ni.
"Bála jsem se o tebe. Když jsem se ptala, všichni tvrdili, že tě už skoro dvě hodiny neviděli," vyhrkla a mně tím vyrazila dech. Dvě hodiny?! Tak dlouho jsem tam přece nemohla spát. Napadla mě však mnohem důležitější otázka.
"Co se sakra stalo?!" zeptala jsem se. Viktorie se nervózně podívala po ruinách dohořívajícího baráku.
"Někdo odhodil cigáro na závěsy. Ty pak strašně rychle chytly. Možná na ně předtím někdo vylil chlast. Nevím," na chvíli se odmlčela a vypadalo to, že nic dalšího neřekne. Po chvíli ale dodala: "Oheň začal v prvním patře. Všichni měli čas zdrhnout. Jen pár popálenin. Nic vážnějšího. Barák takové štěstí neměl."
Otočila jsem se. První patro se propadlo. Z přízemí zbyly ohořelé zdi s pozůstatky nábytku. Hasiči se postarali, aby se oheň dál nerozšířil. Díkybohu.
Záchranář řekl Viky, aby si ruku pravidelně chladila studenou vodou, že to by mělo stačit. Ona mu poděkovala, vyskočila ze sanitky a chytla mě za ruku.
"Pojď. Mamka čeká s autem za páskou. Hodí nás domů," zašeptala a táhla mě od doutnající ruiny. Já jsem neodporovala. Jen jsem přikývla a očima sledovala stoupající kouř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 boyle boyle | Web | 17. června 2015 v 17:40 | Reagovat

Omlouvám se, ale v ničem se nedokážu pomoci. Vím, že najdete správné řešení. Není :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
OBLÍBENÉ

Vampire Academy
Black Magician Trilogy by Trudi Canavan
The Kingkiller Chronicle by Patrick Rothfuss
Harry Potter by J.K. Rowling
Inheritance by Christopher Paolini
The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Anita Blake by Laurell K. Hamilton
Kate Daniels by Ilona Andrews
Lux

A OSTATNÍ

Percy Jackson and the Olympians by Rick Riordan
Covenant by Jennifer L. Armentrout
Fallen by Lauren Kate
The Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
The Hunger Games by Suzanne Collins
House of Night by P.C. Cast & Kristin Cast
Hush, Hush by Becca Fitzpatrick
The Lord of the Rings by J.R.R. Tolkien
Evernight by Claudia Gray
Fifty Shades by E.L. James
Firelight by Sophie Jordon
Black Dagger Brotherhood
Mercedes Thompson by Patricia Briggs
Shadow Falls by C.C. Hunter








"Je to síla vlastního přesvědčení, která rozhoduje o úspěchu a ne počet následovníků," R. Lupin